Perníčky zdobím a peču už nějaký rok, ale začátky byly hodně kostrbaté a úsměvné. První perníčky jsem zdobila s maminkou a dělaly jsme je o Vánocích v roce 2004 pro tatínka, který je má myslím opravdu rád, ačkoliv sladkému moc nedá. Malování, kreslení a tvoření máme rády obě, tak jsme se do toho pustily. No byli to náramní parádníci, zralí tak do koše. Když jsme zjistily, že na chuť jsou poměrně dobří, tak jsme od koše ustoupily a jednoduše jsme je jen postříkaly bílkovou polevou, žádné další velké tvoření se nekonalo. Další rok a ještě několik let poté už jsme perníčky nepekly a tatínek si musel nechat zajít chuť.
Tatínkova maminka o Vánocích perníčky dělala a my jsme jako děti byly nadšené „hlavně je ozdob hodně barevné, babi“, prosily jsme jí. Teď když dělám perníčky, miluji bílé zdobení, ale je pravda, že jak jsou pro děti, vždycky je chtějí „hodně barevné“, ať jsou vánoční nebo jen tak na mls, něco zkrátka přetrvává.
Je to asi tak pět let, co jsem to zkusila znovu sama a až po pročtení několika dobrých rad. Začalo mě to děsně bavit a začala jsem zkoušet malé i větší chaloupky, velikonoční košíčky, adventní svícny…. Během těch pár let jsem si stačila nastřádat i pěknou sbírku vykrajovátek a stále jich není dost :-), tak jsem si pár tvarů namalovala a tatínek z mé čmáranice vykrajovátka vytvořil.
Vánoční směs perníčků
Vánoční perníková chaloupka
Adventní svícen
